Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

10.10.2005 Jinja – Nakuru

Celý den trávíme v matatu. Nejdříve z Jinji do Busie na přechod za dvanáct tisíc, zde utratíme desettisíc za sárí a jdeme pěšky do Keni, kde se na nás hned vrhne hejno mataťáků. Přistup k turistům je tady hned agresivnější. Nakonec nás jeden dostane, ovšem byl férový, když se mu porouchalo později  matatu, zařídil nám přestup do jiného a to zdarma. V jeho matatu vidíme v akci tzv. volavky, což jsou ženy které sedí v matatu a na první pohled ho zaplní. Máte teda dojem, že za chvilku pojede. Ovšem poté co zaplatíte a přijdou i ostatní cestující, ženštiny odejdou a vy musíte ještě chviličku čekat.V devět večer jsme u pumpy v Nakuru, kde nastoupíme do posledního matatu směr Hells Gate. Cena nekřesťanská za pár kilometrů, 100 Ush. V Nissanu  se dáváme do řeči s místním  provozovatelem ObrazekWallaki kiosku, který nás ukecá a my se u něj ubytujeme za 350 Ksh v hliněné chýši, ovšem docela čisté, děravou moskytiérou a záchodem na dvorku, kde se při pohledu s čelovkou docela člověku zvedl žaludek, když viděl všechny červy pod sebou:) Celou noc nám štěká vedle ucha, v pravidelných intervalech, jejich pes Simba (lev).

11.10.2005 Hell´s gate national park 

Za mírného deště jdeme do parku, ve kterém se jako jednom z mála dá chodit pěšky. Cesta vede od Elsa gate, přes Buffalo Obrazekcircuit až k soutěsce. Máme možnost zahlédnout zebry, žirafy, paviány, antilopy a buvoly. A ještě nějakého dravce. Občas sprchne, ale to je lepší než se smažit na sluníčku. Od soutěsky to bereme přes geotermální elektrárnu k Olikari gate a ještě trošku dálObrazek. Celkem asi 30km. Po lariamu nám to davá zabrat. Naštěstí  si v pět hodin stopneme pár z Holandska a jejich jeep. Zareagovali na náš zdvižený palec okamžitě. Bydleli čirou náhodou vedle našeho kempu a tak nám ušetřili osm kilometrů. Strávíme s nimi příjemný večer v baru Fisherman´s campu při hroším i jejich chrochtání. Hroši tady mají vstup přímo na kempovou pláž a rádi toho využívají.

12.10.2005 Nakuru-Naivasha-Nairobi-London

ObrazekNaposledy se probouzíme v Keni a v Africe. Dojídáme zásoby, snídaně se proto skládá z marmelády a kuskusu. Pak jedeme k Crater Lakes, přesněji na nejbližší křižovatku a zbytek po svých, celkem 23 km. V Crater Sanctuary jsme příjemně překvapeni nejenom cenou 100 Ksh, ale i  i tím, že je tam velice hezky.  Poměr cena/výkon je nejlepší za celou dobu našeho pobytu. Je tady spousta plameňáků, guaréz a dokonce mění 10 USD za 700Ksh, když všude jinde je to za 650Ksh. Podle seznamu zvěře na recepci je tady toho k vidění opravdu spousta, snad i leopard a lev. ObrazekU jezery jsou vidět i stopy hyeny. V půl dvanácté jdeme nazpět, abychom si stihli stopnout jediného bělocha co jel do parku. Místo něho nám ovšem staví jeden místní, který má za úkol přivézt z letiště britského turistu, který přiletí našim letadlem BA 65. Mohl to být stop snů, přímo na letiště, ale musí být ještě ve tři v kanceláři v Nairobi, a to je na nás brzo. Necháme se svézt do kempu a dostane i bakšiš. Byl fajn, jeho tatík  dělal prý  ministra v Ugandě Idi Aminu, za což se mu diktátor Amin odměni tím, že tátu s bratrem zastřelil a on s mámou utekl do Keni. Za zbytek našich peněz nakupujeme suvenýri a za deště balíme stan. Ve tři bereme matatu do Naivashi, ve kterém ustanovíme náš rekord, dvacet tři lidí a dva naše velké baťohy uvnitř. Z Naivashi už je to jenom dvě hodiny do Nairobi, kde vystupujeme  na nádraží za River Road , kam by člověk dle průvodce neměl za setmění moc vstupovat. No a stmívat se právě začalo:) Prolítneme teda rychle centrum a pak už jdeme na autobus č. 34, směr letiště, který odjíždí od hotelu Ambassador, 18:15.  Máme pět hodin do odletu. Cesta na letiště měla zabrat kolem čtyřicetipěti minut, ale díky totální sobotní zácpě jsme tam až v devět večer, což je akorát na přebalení věcí. Na check-inu poprosíme o dvojku v zadní části letadla, řada 52.  Utrácíme poslední peníze 120 pivo, 75 pohled. Káča se vrhla do prohlížení obchodů bez hodinek, tudíž z dvouhodinové rezervy, jsme přišli na bránu o pět minut pozdě, jako poslední a skoro už vyvolávaní.

13.10.2005 London-Mnichov - Rudná

ObrazekVzdálenost do Londýna, 6850km, jsme zvládli za sedm hodin třicet minut. Uteklo to strašně rychle. Jídlo a obsluha opět super, akorát si mně postarší letuška změřila ostrým pohledem ve tři ráno, když jsem si objednával další GT. Filmy byly slabší, samé ptákoviny. V šest ráno jsme vstoupili na britskou půdu, abychom se tady procházeli ve čtyřech stupních po Londýně. Okruh po pamětihodnostech měří cca 25 km, už jsem ho šel, ale Káča ještě ne. V deset po třech hodinách chůze, úplně zmrzlí sedáme do kavárny a tři hodiny se zahříváme za čtyři libry co sebou máme. Dalších deset km po městě zvládneme již pouze s vidinou pizzy, kterou jsme si slíbili. Za sedm liber teda večeříme za sedm liber a pak hurá na letiště. V letadle mě opět začne bolet zub a jídlo ani nestojí za řeč. V Mnichově nám ujede metro před nosem a další má hodinové zpoždění, kvůlipráci na kolejích, tudíž u Felície, zapadané listím, jsme někdy v jedenáct a doma až ve tři ráno………..crrrrrrrrrrrrrrr  zvoní budík v šest a my jdeme do práce, já vlastně rovnou k zubařce.